Dnes bych vám ráda představila Evu Humlovou. Je jí 26 let, pracuje v notářské kanceláři v Mělníku, kde také bydlí. Vystudovala v Neratovicích veřejně správní činnost na střední škole, ale k rozhovoru v kavárně jsme se sešly, abychom si povídaly o Evině výtvarné tvorbě. Její přistup k malování je hodně originální, není úplně běžný a nelze jej srovnávat ani s malováním podle skutečnosti například krajiny a není to ani abstraktní malba, kterou výtvarník maluje podle fantazie. Eva většinou maluje pro konkrétního člověka a na plátno předává svoje pocity z něj.
Evo, kdy jste začala malovat?
Už na základní škole, vždy mě to hodně bavilo, obyčejnou tužkou stínování, zkoušela jsem vodovky, ale akvarel mi nikdy moc nešel. Vlastně mi to šlo spíš jen tužkou. Na střední škole jsem ale nemalovala, nevím, jestli to bylo kvůli nedostatku času. Přišly najednou jiné zájmy, takže jsem se malování vůbec nevěnovala. Teď jsem se k tomu vrátila vlastně až letos v lednu. První obraz jsem namalovala pro svoji kamarádku.
Proč jste začala znovu malovat? A co vás vedlo k takovému stylu malování, není to úplně běžné.
Já sama v tom trošku tápu. Je to takové, že já si sednu a nikdy vlastně dopředu nevím, co z toho vznikne. Nemám hned jasnou představu či koncept.
Když jsem malovala obraz pro kamarádku, vlastně jsem přemýšlela hodně o ní, co by ji oslovilo, co by jí bylo aspoň trochu podobné, vybrala jsem modrou barvu, protože vím, že tu zbožňuje.
Takže nemáte žádnou předlohu, nemalujete podle něčeho.
Maluji to, co mi zrovna přijde pod ruku, nemám hned nějakou představu.
A kdy začínáte malovat? Když máte radost nebo naopak smutek, někdo se z toho potřebuje vymalovat, hodit to na plátno.
Já maluju, když jsem v takové své pohodě. Když mám v životě všechno tak, jak to chci mít, jsem šťastná a spokojená, tak pak teprve si sednu a maluju. Neumím to, když mám špatnou náladu. To mi prostě nejde. Je to super odreagování, člověk vlastně jako utíká od reality, ale fakt musím být úplně v pořádku, abych vzala do ruky štětec.
Začala jste malovat pro sebe a rozdáváte svoje obrazy.
Vlastně prvotní rozhodnutí bylo dát kamarádce nějaký originální dárek k narozeninám, udělat jí radost a aby to bylo něco opravdu jen ode mě. A to byl prvotní popud vrátit se k malování. Tím to všechno začalo. Pak začal být zájem o obrazy i v mém okolí, a najednou se to začalo tak shromažďovat a překvapilo mě, jaký je o obrazy najednou zájem. Pak jsem poprvé měla namalovat obraz jako dárek pro někoho, koho jsem vůbec neznala. Viděla jsem jen fotku a věděla jsem, že je to do nového bytu. Tak jsem si k tomu jeden den sedla a za tři dny bylo hotovo.
Malujete na plátno?
Ano, maluju na plátno a akrylovými barvami. Teď teda zrovna jsem se rozhodla vyzkoušet něco nového, tak uvidím. Chystám se k tomu dva týdny, tak uvidíme, jak to dopadne. A já už jsem si ale na začátku říkala, že jestli se vrátím k malování, zkusím akryl. Je mi sympatický, a i ta škála barev mi vyhovuje.
Vím, že se letos zúčastníte druhého ročníku charitativní zářijové akce Mělník pro Onkobubliny, která se pořádá pro onkologicky nemocné děti. Když jste byla oslovena, věděla jste hned, že do toho půjdete? Nebo jste o tom musela přemýšlet?
Přemýšlela jsem o tom, ale jen z toho důvodu, že jsem si s sebou nebyla jistá. Měla jsem pět obrázků a říkala jsem si, co já tam budu dělat. Chci samozřejmě pomoct prodejem obrazů dětem. Pak jsem si řekla, je to pro děti a chci jim pomoct, tak snad se to povede. Pochybovala jsem o sobě, jestli je ta moje tvorba natolik dobrá, abych s ní mohla na veřejnost. O akci, která bude podruhé, jsem do té doby vůbec nevěděla. Ale slyšela jsem, že první ročník byl moc pěkný, tak se na to hodně těším.
Budete mít na akci svůj vlastní stánek s obrazy?
Ano, budu mít svůj vlastní stáneček.
Chtěla jsem se ještě zeptat na motivy obrazů. Co přesně to je na vašich obrazech?
Já ráda maluju pro konkrétního člověka a chci aspoň trochu něco o tom člověku vědět. Když jsem malovala jen podle fotky pro člověka, kterého jsem neznala, tak jsem tu fotku studovala a z toho člověka na mě vyřazovala velká dobrosrdečnost. To je fakt dobrý člověk, že by se rozdala pro každého (dobrý odhad podle fotky pro mě známého člověka pozn. redaktorky). To, co na mě vyřazuje z fotografie, musím předat na plátno. Takže andělka, kterou jsem namalovala, má i křídla do srdíčka.
Takže všechny obrazy, které jste malovala, byly určené pro konkrétního člověka. To, jak na vás ten člověk působil, jste pak zachytila na plátno.
Ano, přesně tak.
Nemalujete tedy podle své fantazie, ale konkrétní pocity, které z toho člověka máte.
Proto i na tu charitativní akci mám těžší něco vymyslet, protože vlastně nevím, pro koho maluju. Na druhou stranu doufám, že i tak třeba obrazy by někoho mohly oslovit. Ale bylo pro mě tohle malování těžší, je pro mě lepší, když vím, pro koho maluju. A stačí mi i fotka, mám to prostě raději, je to můj způsob tvorby. Na tu akci připravuju i pár dětských motivů, jsem to zkoušela poprvé a doufám, že to třeba osloví i děti. A pokud se všechny obrazy neprodají, a já výtěžek z prodeje chci věnovat právě nadaci, tak počítám s tím, že ty obrazy onkologicky nemocným dětem věnuju.
Malujete ve volném čase. A čemu ještě jinému se věnujete? Co vás ještě baví vedle malování?
Hodně výlety, my se s manželem hodně zajímáme o historii například koncentračních táborů a podobná témata, takže rádi jezdíme s kamarádkou, která se v historii orientuje a je skvělá průvodkyně. Jezdím na inline bruslích, chodím i pravidelně cvičit, snažím se to všechno skloubit, chodíme na procházky s pejskem. Mám hodně ráda zvířata.
Evo, děkuji za příjemný rozhovor a přeji jen vše dobré nejen v tvorbě, ale i v životě.
Fotografie v galerii u článku jsou z archivu Evy Humlové.
Commentaires