Mělnický osvětový a okrašlovací spolek zveřejnil zajímavý článek, který se týká historie Mělnicka a jeho autorem je Martin Klihavec, kronikář města Mělníka. Článek sdílíme i v našem magazínu. Vybrané fotografie u článku jsou z archivu Martina Klihavce. Další fotografie je možné shlédnout na Mělnický osvětový a okrašlovací spolek MOOS | Facebook
Vrázova vyhlídka a Enrique Stanko Vráz
V místě s nádherným výhledem na soutok dvou největších českých řek Labe a Vltavy se nachází Vrázova vyhlídka. Podobu Vrázovy vyhlídky ve stylu funkcionalismu navrhl Ing. Dr. Jan Bohuslav Zelený. Jeho návrh byl schválen na zasedání rady města konané dne 29. 1. 1934. Postavena byla zároveň s úpravou silnice vedoucí z města do Rybář ke starému mostu přes Labe. Vrázova vyhlídka je hojně navštěvována nejen turisty, ale i místními obyvateli, avšak jen málo kdo asi ví, po kom byla vlastně pojmenována. Uprostřed zdi nad dlouhou betonovou lavicí je sice mělký obdélníkový výklenek, který byl původně určen pro pamětní desku, která měla vysvětlovat její pojmenováním, ale podle dochovaných starých pohlednic, tam tato pamětní deska pravděpodobně nebyla nikdy umístěna.
V posledních dvaceti letech je Vrázova vyhlídka neustále ničena sprejery. V roce 2001 na ni neznámý autor nakreslil obraz Mělníka, ale i ten byl velmi brzo překryt mnoha velkými nevhodnými nápisy. V loňském roce 2020 si Vrázovu vyhlídku adoptoval Mělnický osvětový a okrašlovací spolek, který ji již několikrát natřel a provádí i její drobné opravy. Doufejme, že si toho budou všichni vážit a že nebude dále ničena.
A kdo to tedy byl Enrique Stanko Vráz?
Byl to legendární český cestovatel a fotograf, který procestoval na přelomu 19. a 20. století místa, která jsou i dnes vrcholem exotiky. Množstvím cest, dovezených poznatků, fotografií a sbírkových předmětů ho můžeme řadit k takovým cestovatelům jako byl Emil Holub či Hanzelka a Zikmund.
Jeho původ je zahalen tajemstvím, vytvořil si fiktivní životopis, který ovšem příležitostně pozměňoval. Vráz se podle různých verzí, které sám záměrně šířil, narodil 18. února nebo 8. dubna 1860 buď v bulharském městě Veliko Tărnovo, nebo v polském Tarnowu. Jeho matka byla Češka, jeho otec byl prý diplomatem, jindy zase důstojníkem. Jisté je, že byl vychován v české řeči a k Čechám se vždy hlásil jako ke své vlasti. Enrique Stanko Vráz je falešné jméno, které si sám vymyslel a pod kterým žil a jezdil po světě. Svůj skutečný původ, své rodiče a své pravé jméno po celý život pečlivě tajil dokonce i před vlastní manželkou a dětmi. Vráz měl údajně vystudovat střední vojenskou školu a začít studovat medicínu ve Švýcarsku, její studium však patrně nedokončil, a ve svých dvaceti letech opustil Evropu, údajně po rodinné tragédii. Více informací o sobě samotném nezanechal a tak zůstává nejzáhadnějším z českých cestovatelů.
Díky jeho knihám však dodnes přesně víme, kde všude cestoval. Jako jeden z prvních bělochů se dostal do oblastí, které byly do té doby zcela neznámé. Navštívil různé části Severní, Jižní a Střední Ameriky, Asie a Afriky. Během svého pobytu v západní Africe nasbíral velké množství přírodních exemplářů, asi 15 000 kusů hmyzu, 1200 ptáků, 600 savců a 800 kusů dalších předmětů. Velkou část z této sbírky zakoupil britský guvernér a nechal ji vystavit v Dublinu. Ostatní dovezené přírodniny věnoval zcela zdarma v roce 1885 Národnímu a Náprstkovu muzeu v Praze, tyto jeho dary patří ke sbírkovým základům obou těchto institucí.
Dvacetiletý Vráz se vydal v roce 1880 přes Španělsko do severní Afriky. V Gambii ale onemocněl malárií. Při léčbě následků malárie na Zlatém pobřeží (Ghana) se dostal Vráz poprvé k fotoaparátu. Byl to těžký přístroj, který se umisťoval na stativ a fotografovalo se na skleněné desky. Vráze fotografování tak zaujalo, že tento těžký fotoaparát už všude vozil sebou.
Ze západní Afriky se vydal na Kanárské ostrovy, kde se léčil z prodělané malárie. V letech 1892-93 uskutečnil cestu napříč rovníkovou Amerikou od ústí řeky Orinoko na deset metrů dlouhé kanoi nazvané Praga na peruánské pobřeží. Předtím již navštívil ostrov sv. Tomáše, Guadaloupe, Martinique, Trinidad a Venezuelu.
Po návratu do Čech vyrazil na přednáškové turné po českých a moravských městech. Při líčení zážitků ze svých cest promítá i diapozitivy, tehdy nazývané „světelné obrazy“. V listopadu 1895 se vydává do Severní Ameriky, kde pokračuje v přednáškách pro Čechy v Chicagu a New Yorku.
V lednu 1896 odplouvá na náročnou výpravu po Japonsku, Číně, Západní Indii, na Jávu, Bali, Novou Guineu, Borneo a Cejlon.
Se svou snoubenkou Vlastou Geringerovou, dcerou českého nakladatele, se kterou se poznali v Praze u Náprstků se vezmou v Chicagu v prosinci 1897 a vydávají se na svatební cestu do Mexika, kde mimo jiné vystoupili na sopku Popokatepetl. Vráz dále přednáší a také cestuje za indiány kmene Hopi do Nového Mexika, kde pořizuje mnoho unikátních fotografií.
V lednu roku 1901 se Vráz vydal na cestu do Číny. Navštívil Peking a jako jeden z prvních Evropanů se dostal do Zakázaného města a pořídil tam fotografie.
Vstupuje do zahraniční politiky, stává se zplnomocněncem pražské Národní rady a zakládá její americkou větev. Zapojuje se do čechoamerického společenského života a spolupracuje na předvolební kampani budoucího prezidenta USA Woodrowa Wilsona.
V roce 1920 začal mít potíže se srdcem a na jeho levé paži se objevily známky rakoviny, kterou zastavila až amputace.
Často pobýval také na Mělnicku, kde zpracovával vědecké poznatky. Zde dopisoval svoji velkou knihu „V Siamu, zemi bílého slona“. Rád navštěvoval Mělník a kochal se výhledem z mělnického kopce na soutok Labe a Vltavy.
V srpnu 1921 se definitivně se svou ženou a dcerou vrátil do Prahy. Nepodařilo se mu však získat práci ani v Národním ani Náprstkově muzeu. Obživu si proto obstarává jen přednáškami a honoráři z knih. Za svůj život uskutečnil několik tisíc přednášek v českých zemích, Spojených státech, Holandsku i Vídni a promlouval také do českého rozhlasu. Přednášky doplňoval ukázkami z několika tisíc vlastních fotografií. Z předmětů, které z cest přivezl, byly pořádány výstavy. Propagoval úctu k lidem odlišných ras. Psal články do časopisů: Vesmír, Květy, Národní listy, Zlatá Praha a Světozor. Literární úroveň jeho cestopisných líčení oceňovali i významní soudobí spisovatelé.
Vráz napsal mnoho cestopisných knih, které vycházely s množstvím jeho vlastních fotografií nebo s ilustracemi Zdeňka Buriana v pozdějších vydáních. První Vrázova kniha „Z cest E. St. Vráze“ vyšla v sešitovém vydání v roce 1898. Je to pestrá směs dojmů a zážitků z Venezuely, pralesů kolem Orinoka, Japonska, Číny a Siamu. Kniha měla úspěch a Vráz se pouští do svého nejobsáhlejšího díla a v roce 1900 vychází tisícistránkový svazek „Napříč rovníkovou Amerikou“. Je to nejen poutavý cestopis, ale i odborné dílo. V roce 1901 mu vychází třetí kniha, „V Siamu, zemi bílého slona“ a v roce 1904 cestopisné črty „Čína“. Jeho další knihy jsou: Taje amazonských pralesů, Za poklady El Dorada, U králů temné pevniny, V sedmém moři, Bílý ďábel v Pekingu, Z dalekých světů, V zemi zlata a Inků, S lovci lebek na Borneu, Exotické povídky, Světem letem a další.
Objevili se další zdravotní potíže a začal trpět těžkými depresemi. 20. února 1932 umírá v Praze ve svých dvaasedmdesáti letech. Je pochován na Olšanských hřbitovech.
Měl syna Vítězslava a významnou osobností byla i jeho dcera Vlasta Vrázová (*1902), která žila i po Vrázově smrti v Praze. Až Mnichovské události roku 1939 ji donutily Československo opustit, odjela zpět do Ameriky. Po druhé světové válce, v říjnu 1945, přivezla osobně do naší vlasti velkou finanční a materiální pomoc, za což byla v roce 1947 vyznamenána jako jedna z mála žen Řádem bílého lva, ale brzy na to, po únoru 1948 byla zatčena, obviněna z údajné „politické činnosti“. Několik měsíců byla vězněna, až po ostrých protestech Američanů byla propuštěna a vypovězena. Žila pak v Americe, zemřela v roce 1989 ve svém rodném Chicagu.
14. 4. 2010 vydala Česká pošta známku na které je Enrique Stanko Vráz zobrazen. Za ním je japonská krajina se zasněženými horami.
Text: Martin Klihavec, kronikář města Mělníka
Commentaires