Tanečnice Julii Vojtkulákovou a Veroniku Helclovou spojuje především tanec. Znají se od dětství a v poslední době pracují na společném projektu spojení lidového tance v netradiční formě s moderními prvky a tvoří choreografii. Sešly jsme se u kávy k povídání především o tanci, ale i o životě vůbec.
Dnes tedy dvojrozhovor, seznamte se s Julií a Veronikou.
Julie, kdy jste začala s tancem?
Myslím, že v pěti letech. Začala jsem ve folklórním souboru Jarošáček, tam jsem se vlastně potkala a seznámila s Veronikou. Pak jsem začala tancovat v ZUŠ Mělník, kde jsem právě přičichla i k jiným stylům tance než jen k lidovému. Později jsem začala studovat tanec na pražské konzervatoři v Praze-Řepy. Měli jsme výbornou vedoucí, díky ní jsem se mohla specializovat na lidový tanec. Na konzervatoři jsem se zúčastnila i stáže na Slovensku ve folklórním souboru Sluk, kde jsem získala další zkušenosti. Po absolvování konzervatoře jsem na Mělníku převzala vedení dětského souboru Jarošáček.
Jarošáček patří pod soubor Jarošovci nebo si to myslím mylně?
Jarošovci mají vlastní vedení a Jarošáček je samostatný subjekt. Soubory spolu hodně vystupují a samozřejmě spolupracují.
Je to váš koníček nebo profese?
Vedení souboru je koníček, znovu se chystám studovat. Chci tento rok začít studovat pedagogiku pro mateřské školy.
Prozradily jste mi, že poprvé jste spolu tančily na letošním Mělnickém Vrkoči. Můžete mi přiblížit, jaký to byl tanec?
Julie: Naším cílem bylo propojit lidový tanec v netradiční formě se současným tancem. O tomto projektu jsme přemýšlely už dlouho.
Julie uvažujete s Veronikou, že bude i dál vystupovat ve dvojici? Vystupujete v krojích?
No, vlastně vystupujeme spíše v polokrojích. Já jsem se letos stala ředitelkou Mělnického Vrkoče, takže jsme spolu dávaly celý program dohromady, a když jsme vymýšlely něco do programu pro děti, tak mě napadlo prezentovat to, co už mám v hlavě hrozně dlouho. Spojit lidový tanec se současným moderním tancem a oslovila jsem právě Veroniku, abychom mohly vymyslet a uskutečnit naši vizi, tu naši myšlenku. Mělnickým Vrkočem to začalo a moje kamarádka nás pozvala k nim do Milevska, ať u nich vystoupíme, protože se jí ten projekt líbil. Jsme rády, že se to všechno plní, jak jsme chtěly. A chtěly bychom ten projekt rozjet víc.
Veroniko, kdy jste začala s tancem Vy?
Já tancuju už od malička, mamka mě hodně brala na různé taneční akce, hlavně na vystoupení Jarošáčku a ZUŠ. A když už jsem měla na to věk, začala jsem chodit do ZUŠ na taneční obor a bylo to v první třídě. Tam jsem začínala se současným tancem. Po roce jsem nastoupila do souboru Jarošáček a tam jsme se potkaly s Julií. Potkávaly jsme se i v ZUŠ Mělník a tancovaly jsme spolu lidový tanec i současný. A tam už se to míchalo dohromady, lidový a současný tanec. Tancujeme spolu tedy už dost dlouho. V osmé třídy jsem si ujasnila, že bych se chtěla tanci věnovat dál a víc profesionálně. Začala jsem uvažovat nad studiem v taneční konzervatoří. Ale pořád to pro mě nebyla hlavní priorita, jen jsem si řekla, že to půjdu zkusit a uvidím. Nakonec jsem dělala přijímačky na konzervatoř Duncan Centre v Praze, což je konzervatoř se zaměřením právě na současný tanec. Byla jsem přijata a letos jsem úspěšně odmaturovala. A ještě budu dál pokračovat absolventským studiem další dva roky.
Máte už nějakou konkrétní vizi, co se týká plánovaného projektu spojit lidový tanec dohromady se současným?
Veronika: Snažíme se teď prvotně najít vhodnou úvodní píseň, spíše trochu moderní folklór a do toho bychom chtěli vložit prvky moderního tance. Julie vždycky přijde s nějakými tanečními prvky a pak vymýšlíme choreografii.
Vím, že jste společně měly vystupovat na charitativní akci Mělník pro OnkoBubliny, ale nakonec to tak není. Měly jste mít společné vystoupení v duchu toho projektu, který tvoříte.
Julie: Mně se stal úraz při tanci, a tak společné vystoupení padlo, protože zatím chodím o berlích. Stalo se mi to se souborem Jarošáček v Chorvatsku, kde jsme měli vystupovat na festivale. Den předtím jsme měli zkoušku a já jsem si během zkoušky zvrtla kotník.
Veronika: Na akci tedy vystupuji sama, mám samostatné vystoupení, a ještě tančím v duetu s Adélou Jeřábkovou, která mě přizvala.
Co jiného vás kromě tance ještě baví? Zbývá vám ještě na něco jiného vůbec čas?
Veronika: Já při studiu na konzervatoři moc času už nemám, protože většinou máme rozvrh až do 19 hodin do večera. A ještě musím trénovat, vymýšlet choreografie, protože hlavní předmět na konzervatoři je tvorba, kde se právě zaměřujeme na vymýšlení choreografie a každý rok musím udělat či vytvořit svoji vlastní. To vyžaduje ještě spoustu zkoušek mimo školu. Moc času mi tedy nezbývá. Ale i v tom málu volného času doma ráda zpívám, hraju na ukulele a věnuji se celkově hudbě a umění.
Takže tancem se chcete zabývat profesionálně.
Veronika: Ano, chtěla bych.
Julie, a co Váš volný čas?
Věnuju se samozřejmě, jak už jsem zmínila, souboru Jarošáček a to zabere hodně času. V současné době mám v souboru dvacet dětí. Navíc tančím ve folklórním souboru Jarošovci, a volného času mi moc nezbývá. Ale také ráda zpívám. Bydlím na vesnici na statku, takže i tam je hodně práce.
Já moc děkuji oběma za velmi příjemné povídání a přeji vám hodně úspěchů v tanci, ve studiu a mnoho kreativních nápadů v novém projektu. Julie, Vám brzké uzdravení.
Julii Vojtkulákové je 22 let a žije v obci Střednice, která spadá pod Vysokou. Vystudovala tanec na konzervatoři, bude pokračovat studiem pedagogiky. Je vedoucí folklórního souboru Jarošáček a letos se stala ředitelkou tradičního folklórního festivalu Mělnický Vrkoč.
Veronice Helclové je 19 let a žije od narození na Mělníku. Vystudovala tanec na konzervatoři Duncan Centre v Praze a letos studium úspěšně zakončila maturitou. Ve studiu bude pokračovat absolventským dvouletým studiem tance.
Právě dnes, kdy rozhovor vychází, v sobotu 3. září můžete ještě stihnout na náměstí Míru taneční vystoupení Veroniky v čase 17.45 hodin.
Comments